Ve třetí části seriálu o projektu Eclipse si řekneme, jakým způsobem lze v tomto integrovaném vývojovém prostředí provádět větší zásahy ve vytvářených či editovaných zdrojových kódech. Nejprve se budeme zabývat problematikou poloautomatických oprav chyb ve zdrojových kódech (což je téma, kterým jsme se již začali zabývat minule) a posléze si ukážeme, jak může Eclipse vygenerovat poměrně velké části zdrojových kódů zcela automaticky či jen s malým přispěním programátora. Například se jedná o vygenerování takzvaných getterů a setterů či o refaktoring spočívající kupříkladu v možnosti přenosu vybraných příkazů do samostatné metody, samozřejmě s automatickým zjištěním potřebných parametrů metody i její návratové hodnoty. Celý příspěvek →